Nesouhlasíme s problematickou změnou koncepce civilního dovolání

Ústavně-právní výbor Poslanecké sněmovny 7. 11. 2024 doporučil Poslanecké sněmovně, aby v rámci návrhu rodinně právní novely občanského zákoníku a dalších zákonů (sněmovní tisk 728) přijala také pozměňovací návrh, který obsahuje zásadní koncepční změnu civilního dovolání.

Nejvyšší soud rozhoduje o řadě konkrétních a vysoce praktických otázek, a to i z oblasti exekucí, insolvencí, ochrany spotřebitele, věcných práv a společného jmění manželů, dědictví, nájemního práva či náhrady škody a nemajetkové újmy.

Tímto návrhem se má Nejvyššímu soudu vytvořit široký prostor, aby si mohl vybírat, o kterých věcech se mu bude chtít rozhodovat. V současnosti platí, že je dovolání (s výjimkou určitých oblastí) obecně přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva:

1) při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo 

2) která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo 

3) má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 

Své rozhodnutí o odmítnutí odvolání musí Nejvyšší soud v současnosti odůvodnit.

Nově by mělo být vše naopak. Obecně by mělo platit, že dovolání není přípustné, ledaže je Nejvyšší soud svým rozhodnutím připustí. Pokud ho nepřipustí, nebude to muset odůvodňovat a jen odkáže na zákonné ustanovení, které určuje, že dovolání není přípustné.

Ačkoli návrh přináší i určité pozitivní prvky (např. připuštění dovolání v oblastech, v nichž dnes není přípustné), považujeme způsob přijetí navrhované změny i její obsah za problematické, a to z následujících důvodů:

• Za problematický považujeme především prvek, dle něhož nebude třeba, aby Nejvyšší soud své rozhodnutí o odmítnutí dovolání odůvodnil. To snižuje předvídatelnost právní úpravy pro adresáty, vytváří prostor pro libovůli a pro nerovné posuzování obdobných případů. Z těchto důvodů rovněž hrozí, že daná úprava může být i v kontextu jeho dřívějších rozhodnutí zrušena Ústavním soudem.

• Přístup k dovolání se může fakticky zhoršit. To může být důsledek okolnosti, dle níž odmítnutí dovolání nevyžaduje odůvodnění, zatímco připuštění dovolání odůvodnění vyžaduje. Řada důležitých právních otázek z tohoto důvodu může zůstat nezodpovězena.

• Dostatečně není ujasněn ani vztah dovolání a ústavní stížnosti. Nebude zřejmé, zda bude muset účastník před podáním ústavní stížnosti vždy nejprve podat dovolání. Ústavní soud se zároveň může ocitnout v problematické pozici, pokud bude nově rozhodovat o množství ústavních stížností proti rozhodnutím o odmítnutí dovolání, která nebudou odůvodňována. Časová úspora Nejvyššího soudu tak může znamenat srovnatelný nárůst agendy Ústavního soudu.

• Jedná se o legislativní přílepek, který zásadně přesahuje předmět návrhu zákona, který se týká problematiky rodinného práva a zejména změn v úpravě rozvodu manželství a úpravy poměrů nezletilého dítěte pro dobu po rozvodu. Změna úpravy dovolání by se však podstatně dotkla všech oblastí civilního práva.

Na základě shora uvedených důvodů doporučujeme, aby navržená úprava nebyla přijímána v dané podobě na základě pozměňovacího návrhu Ústavně-právního výboru a aby byla namísto toho zahájena odborná debata o potřebě a možných podobách změn v úpravě dovolání. Zásadní změny by měly být případně přijaty až v návaznosti na ni a v řádném legislativním procesu.