Novinky

Nobelova cena za ekonomii ocenila nový přístup k boji s chudobou

S chudobou si ekonomie dlouho nevěděla rady. Koncem 20. století se několik vědců rozhodlo změnit přístup. A letos byli za své tehdy odvážné rozhodnutí a následnou náročnou práci oceněni Nobelovou cenou za ekonomii.
Nobelova cena za ekonomii ocenila nový přístup k boji s chudobou

Věda místo stereotypů

Dle Světové banky žije dnes více než 700 miliónů lidí v extrémní chudobě. Během posledních padesáti let dokázalo lidstvo poslat člověka na Měsíc, zmapovat vlastní DNA, nacpat výkonný počítač do kapesních hodinek a vymýtit pravé neštovice. S chudobou si ovšem věda, jmenovitě ekonomie, dlouho nevěděla rady – makroekonomické teorie nestačily, zjednodušování nepomáhalo. Koncem 20. století se proto několik vědců rozhodlo změnit přístup. A letos byli za své tehdy odvážné rozhodnutí a následnou náročnou práci oceněni Nobelovou cenou za ekonomii.

V říjnu oznámila Královská švédská akademie věd, že Nobelovu cenu za ekonomii pro rok 2019 získali Abhijit Banerjee (USA), Esther Duflo (Francie) a Michael Kremer (USA) za experimentální přístup ke snížení světové chudoby. Za posledních třicet let pomohla tato trojice vědců zajistit 5 miliónům indických žáků lepší vzdělání, objevila strategii, jak zvýšit proočkovanost dětí z odlehlých rurálních oblastí, a identifikovala konkrétní mechanismy pro zefektivnění rozvojové pomoci. A to zdaleka není plný výčet jejich úspěchů. Co je tedy na přístupu, s kterým Kremer, Duflo a Banerjee přišli, tak převratného?

Kde teorie tápe…

Ekonomie si s extrémní chudobou dlouho nevěděla rady. Není zapotřebí být vědcem, aby nám bylo jasné, že se jedná se o velmi složitý fenomén s mnoha proměnnými. Jak ji uchopit, jak k ní přistoupit? Makroekonomický přístup a komplikované teoretické rovnice nezabíraly. Zjednodušování také ne. Dle oceněných byla jedním z hlavních problémů dlouhodobá tendence redukovat chudobu na plejádu klišé a chudé na skupinu, která si zaslouží buďto obdiv, nebo lítost. Dvacáté století bylo plné projektů, které nabízely instantní jednoduchá řešení, jež však nikdy nedokázala přinést zázrak, který slibovala. Realitou je, že chudoba je příliš složitý problém na to, aby měla jednoduché a lehce popsatelné řešení. To nás přivádí k druhé překážce – příliš teoretický přístup. Letošní Nobelova cena za ekonomii je mimo jiné výjimečná tím, že byla udělena za výzkum, který byl vyzkoušen a má reálné a v praxi měřitelné dopady. Ekonomie se totiž snažila chudobu dlouhou dobu řešit příliš teoreticky a s odstupem. Chyběla jí snaha a schopnost pochopit skutečnou povahu tohoto fenoménu a zkoumat, jak chudí lidé na různé druhy podnětů a změn reagují přímo v terénu.

Když se Michael Kremer v 90. letech 20. století pustil do experimentu, kdy mezi keňskými školáky zkoumal, jakým způsobem jejich studijní výsledky ovlivňuje to, zda mají, či nemají přístup k učebnicím, většina kolegů z oboru se na na jeho výzkum dívala se despektem. Považovali jej za příliš limitující a lokální. Právě toto „rozparcelování“ chudoby na dílčí podotázky a jejich zkoumání přímo v terénu při dodržení pevné metodologie se ale ukázalo být zlatým grálem, který přináší jasné a v praxi použitelné výsledky. …malé promyšlené experimenty bodují Jak 5 miliónům indických dětí zajistit lepší vzdělání? První krok – začněte lokálně a s malou skupinkou. U testovaných keňských studentů se ukázalo, že samotný přístup k vícero učebnicím u většiny známky nezlepšil. Banerjee a Duflo, která je v historii Nobelovy ceny za ekonomii teprve druhou laureátkou a nejmladší nositelkou tohoto ocenění vůbec, na Kremerovu práci navázali. Pokud klíčovým faktorem není přístup k učebnicím, co tedy? Rozhodli se na relativně malém náhodném vzorku indických studentů otestovat, jak jejich výsledky ovlivní manipulace s různými faktory (například změna času výuky či jejího způsobu) – tedy provést něco na způsob klinických studií nových léků v medicíně. Rozhodujícím se nakonec ukázalo být to, zda měli zkoumaní žáci možnost vrátit se k učivu, které nechopili či zameškali. Tedy dohnat „mezery“ ve svých znalostech. Ze změn ve výuce, které byly na základě této studie učiněny (například zajištění lepšího přístupu k doučování), nakonec profitovalo více než 5 miliónu indických dětí. Podobným způsobem oceněná trojice vědců v rámci více než 80 projektů mimo jiné zkoumala také, co chudí kupují, jak přistupují ke zdraví svých dětí či co jedí a proč.

Dnes metody, které Kremer, Duflo a Banerjee představili a rozpracovali, dominují rozvojové ekonomii a jsou hlavním trendem v oboru. Zázračný lék na chudobu sice lidstvo stále neobjevilo, laureáti letošní Nobelovy ceny za ekonomii mu však nabídli něco mnohem realističtějšího – cestu k odstranění stereotypů a vodítko k efektivnějšímu pochopení a řešení jednotlivých dílků skládanky přímo v praxi.

 

Autorka: Šárka Ošťádalová

Duflo aktivně pracuje na osvětě v oblasti vnímání chudoby a boje proti ní. Známé je například její zapojení do TED Talks. https://www.ted.com/talks/esther_duflo_social_experiments_to_fight_poverty (poslední přístup 1. listopadu 2019)


Zpět na přehled

Nahoru