Novinky

Pět absurdit současného exekučního systému

Česko čeká novelizace exekučního řádu. Jde o jednu z nejzásadnějších úprav v oblasti dluhů a exekucí v novodobých dějinách. Je tomu přitom 20let, co byli do českého prostředí zavedeni soukromí exekutoři a nastavil se exekuční systém tak, jak funguje v současnosti. Jaké absurdity v systému přetrvávají a bylo by dobré je spolu s novelizací upravit? 
Pět absurdit současného exekučního systému

Současný exekuční systém byl nastaven přijetím exekučního řádu v roce 2000 (od roku 2001 je účinný). Ačkoli exekuční zákon prošel od té doby řadou úprav, základní koncept systému exekucí se od té doby nezměnil. Odborníci přitom dlouhodobě upozorňují na řadu absurdit, který současný systém umožňuje. 

Zátěž třetích stran při vymáhání vícečetných exekucí

Jedním z hlavních problémů exekučního prostředí v Česku je podle nich skutečnost, že více exekucí u jednoho dlužníka vymáhá více exekutorů. Ti duplikují totožné úkony jako dotazy na bankovní účty ve všech bankách, na nemovitý majetek na katastru nemovitostí, na detaily zaměstnaneckého poměru u zaměstnavatelů, na pojištění u České správy sociálního zabezpečení, na výplaty různých dávek u úřadů práce a další součinnosti třetích stran. To představuje především neúměrnou administrativní, ale i finanční zátěž pro zaměstnavatele, kteří mají zaměstnance s exekucemi. Ti je pak nezřídka zaměstnávají mimo legální trh práce, aby ušetřili náklady. Stát tím tak přichází o odvody na daních, ale i povinné pojištění. 

Zátěž státní správy a obtížnost soudního dohledu

Tím ovšem ztráty nekončí. Zátěž spojená s vymáháním exekucí jednoho dlužníka více exekutory dopadá i na veřejnou správu, např. Českou správu sociálního zabezpečení, Úřad práce, Český úřad zeměměřický a katastrální a další úřady. Přesto takzvanou teritorialitu neboli místní příslušnost exekutorů, která by zavedla princip jednoho exekutora na jednoho dlužníka navíc nezávisle přiděleného soudem, odmítají velké exekutorské úřady. Veřejná správa, v tomto případě soudy, přitom paradoxně nemá nad exekutory téměř žádnou kontrolu. Problémem je především fyzická nedostupnost exekutora. Na dálku mají soudy minimální možnost nahlížet do spisů.

Nerovné postavení účastníků řízení a nerovný přístup věřitelů k veřejné moci

Současný stav vytváří prostředí, kde mají výhodu velcí, zejména institucionální, věřitelé, kteří disponují velkým množstvím pohledávek. Tito věřitelé mají díky svému postavení oproti malým věřitelům značnou výhodu, neboť ve většině případů nemusí platit zálohy ani náklady neúspěšné exekuce. Menší věřitelé nejsou pro exekutory, kteří představují státní moc, natolik lukrativní, čímž vzniká nejen nerovné postavení, ale především nerovný přístup k výkonu státní moci.

Nerovné postavení se projevuje také u účastníků řízení. V případě, kdy si oprávněný smí vybrat exekutora bez jakéhokoliv omezení, dochází k nerovnoprávnému postavení účastníků. Ústava přitom zaručuje stejná práva všem účastníkům exekučního řízení: zachování rovnosti stran. Čl. 96 bod 1. Ústavy ČR říká: “Všichni účastnící řízení mají před soudem stejná práva“.

Korupční prostředí a nezdravá exekuční soutěž

Obdobně to lze vztáhnout i na začínající exekutory, kteří se nezřídka proměňují na jakési obchodní zástupce přesvědčující věřitele, že jsou lepší než konkurence. Přitom by měl být exekutor nestranným úředníkem, jemuž byla svěřena soudní moc. Odborníci upozorňují na to, že exekutor nemůže být už z principu nestranný, neboť je závislý na zakázkách, které v tomto případě představují vymáhané pohledávky věřitelů. Ztráta klíčového zákazníka (věřitele) může dokonce znamenat krach exekutorského úřadu, čemuž se snaží každý exekutor vyhnout. Do jaké míry je současné konkurenční prostředí zdravé a do jaké míry je korupční? V případě výkonu soudní moci by měly být zakázky nikoli tržně soutěženy, ale přidělovány nezávislými soudy.

Dvojí postihy dlužníků a neochota odblokovat odstavený účet

Vedle zaměstnavatelů, státu, věřitelů, ale i samotných exekutorů současný systém negativně působí v neposlední řadě také na dlužníky. Ty například exekuční systém vystavuje možnosti dvojího postihu příjmů. Česká republika totiž doposud nezavedla do svého právního systému institut chráněného účtu, který mají evropské země. Velmi často se stává, že po exekučních srážkách ze mzdy exekutor zablokuje i finanční prostředky na bankovním účtu dlužníka. A to i přesto, že se jedná o tzv. nezabavitelnou částku – tedy částku, kterou exekutor nemá právo zabavit a která je určena na pokrytí základních životních potřeb, jako je bydlení či jídlo. Exekutor je navíc motivován blokovat veškerý majetek dlužníka, aby to neudělal jiný exekutor v pořadí a on tak o své pořadí na majetku dlužníka nepřišel. Ze stejného důvodu není ochotný příjem či účet odblokovat například za cenu dohody splátkového kalendáře.


Zpět na přehled

Nahoru