Půjčka od „běžného člověka“? Za dva měsíce exekuce na dům
Příběh pasti: 200 tisíc na účet, dluh přes 730 tisíc a ztráta nemovitosti
Představte si člověka v dluhové tísni. Banka mu nepůjčí. Narazí ale na nabídku „soukromých investorů“ nebo „rychlé pomoci bez registrů“.
Formálně nejde o úvěrovou firmu. Peníze neposílá společnost, ale jiná fyzická osoba - „investor“. Ve skutečnosti však celý obchod připravuje profesionální prostředník.
Reálný případ ze studie Moderní lichva v praxi:
- Smlouva: P2P zápůjčka na 325 000 Kč
- Realita: Dlužník skutečně dostal jen 200 000 Kč
- Rozdíl: 125 000 Kč zmizelo okamžitě na provizi zprostředkovatele
- Podmínka: Dlužník měl několik let platit jen úroky
- Past: Prodlení delší než 3 dny znamenalo okamžité zesplatnění celého dluhu
- Porušení podmínek: za pouhé 2 měsíce
Výsledek? Dluh narostl na 733 850 Kč ještě před započtením nákladů exekuce. Na základě notářského zápisu byl vydán exekuční příkaz ke zřízení exekutorského zástavního práva k nemovitosti ve vlastnictví dlužníka.
Proč to nevypadá jako spotřebitelský úvěr?
Právě v tom je háček. Zákon chrání spotřebitele před nezodpovědným úvěrováním. Pokud vám půjčuje podnikatel, musí například posoudit, zda vůbec zvládnete splácet.
U některých P2P úvěrů ale poskytovatel vystupuje jen jako „jiný člověk“. Profesionál zůstává schovaný v pozadí jako zprostředkovatel.
Jenže podle současné právní úpravy může být i takový vztah spotřebitelským úvěrem, pokud ho sjednává nebo zprostředkovává podnikatel. Problém je, že to často není ze smluvní dokumentace na první pohled vidět a ochranu je potřeba složitě dokazovat.
Jak funguje „P2P“ v praxi?
Ve studii jsme popsali model, kdy se dlužník s investorem nikdy osobně nepotká.
Jediný přímý kontakt může být převod peněz na účet. Veškerou komunikaci, dokumenty i nastavení podmínek řeší zprostředkovatel. Součástí bývá i notářský zápis se svolením k vykonatelnosti, tedy exekuční zkratka, díky které není potřeba standardní soudní spor.
Kde selhává systém?
Problém není v běžné výpomoci mezi známými.
Rizikové jsou případy, kdy se za „půjčkou od člověka“ skrývá profesionální byznys:
- vysoké provize za zprostředkování,
- úvěry poskytované lidem v tíživé situaci,
- automatické zesplatnění po krátkém prodlení,
- notářské zápisy umožňující rychlou exekuci,
- složité dokazování, že šlo fakticky o spotřebitelský vztah.
Kolem regulace P2P úvěrů dnes probíhá evropská i česká debata a není jasné, jak budou pravidla do budoucna nastavena.
Existuje obrana?
Ano, ale není jednoduchá.
Klíčové může být prokázat, že úvěr byl ve skutečnosti zprostředkován podnikatelem a měl by proto spadat pod ochranu spotřebitelského práva. Důležité bývají e-maily, SMS, komunikace se zprostředkovatelem nebo svědectví o tom, kdo celý obchod fakticky řídil.
V červnu 2026 padla exemplární pokuta 9 milionů korun za zprostředkovávání P2P úvěrů. Přečtěte si o tom v tomto článku.