Ústavní soud se postavil Essoxu, jeho protiprávní exekuce je promlčena
11. června 2019
Věřitelé, kteří vědomě uplatnili rozhodčí doložku po 11. 5. 2011 musí počítat s tím, že taková exekuce bude zastavena a jejich nárok promlčen. Promlčecí lhůta se totiž dle nálezu Ústavního soudu v takovém případě nestaví. Je to další průlomové rozhodnutí Ústavního soudu, který tak pokračuje ve své linii souvisejících rozhodnutí.
"Podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1945/2010 ze dne 11. 5. 2011, které sjednotilo do té doby rozkolísanou judikaturu, je rozhodčí smlouva neobsahující přímé určení rozhodce ad hoc nebo konkrétní způsob určení absolutně neplatná. Jedním z důsledků neplatnosti rozhodčí doložky je okolnost, že rozhodčí nález vydaný na jejím základě není způsobilým exekučním titulem a exekuci je proto nutné zastavit i bez návrhu povinného. Po 11. 5. 2011 tedy poskytovatelé úvěrů již neměli dané rozhodčí doložky žádným způsobem využívat, a jestliže tak přesto učinili či pokračovali v exekuci, vystavují se negativním důsledkům svého jednání", píše ve své tiskové zprávě Ústavní soud.
Kromě menších nebankovních společností se to týká i společností, jako je Home Credit, Profi Credit, Tommy Stachi, Komerční banka či výše uvedený Essox.
Rozhodčí řízení je jednou z oblastí, která výrazně napomohla rozvoji obchodu s dluhy. Jakkoli samotný institut rozhodčího řízení není ve své podstatě špatný a má jistě své místo v právním řádu, tak se jeho využití ve spotřebitelských smlouvách ukázalo jako velmi problematické, shodují se odborníci. Původním záměrem bylo, aby rozhodčí řízení ulevila už tak přetíženým soudům. Paradoxně však často vedla k „legalizaci“ smluvních ujednání, která byla v rozporu s dobrými mravy nebo by se dala definovat jako lichva.
Největší slabinou celého institutu rozhodčího řízení (nebo naopak pro některé klíčovou výhodou) bylo propojení věřitelů s rozhodci. To vedlo ve své podstatě k tomu, že rozhodci, kteří byli vybíraní samotnými věřiteli, nemohli být nestranní a nezávislí. Došlo to tak daleko, že několik rozhodců se stalo ekonomicky závislými na věřiteli. Mezi nejznámější takové případy patří spolupráce rozhodkyně JUDr. Vaňkové a společností Profi Credit a Profi Debt. Jmenovaná rozhodkyně rozhodla pro tyto společnosti více než 37 tisíc sporů během několika let.
Jak to celé fungovalo?
Úvěrové společnosti, nejčastěji nebankovní poskytovatelé spotřebitelských půjček, přidávaly do svých smluv nejprve rozhodčí doložky, posléze rozhodčí smlouvy. Ve chvíli, kdy se dlužník dostal do prodlení, docházelo k zesplatnění celé částky včetně budoucích úroků, smluvních pokut a nákladů na vymáhání. Posléze byl spis namísto soudu postoupen spřízněnému rozhodci, který nárok dané společnosti potvrdil. Tím vznikl exekuční titul a volná cesta k exekučnímu vymáhání. Vzhledem k tomu, že exekutora si stále vybírá věřitel, byl provedením exekuce pověřen smluvní exekutor. Díky tomuto procesu bylo možné celý proces vymáhání plně kontrolovat - od vzniku dluhu, přes inkasní či advokátní kanceláře, přes rozhodce až po exekutora. Bez nutnosti nezávislého potvrzení nároku jakoukoli nestranou institucí.
Rozhodčí řízení je od 1. prosince 2016 zakázáno ve všech spotřebitelských smlouvách.
Přesto stále běží podle dohadů až 200 tisíc exekucí, které byly nařízeny na základě neplatného rozhodčího nálezu. A právě pro tyto případy je dnešní nález Ústavního soudu přelomový. Většina z nich je dnešním nálezem promlčena.
Tisková zpráva Ústavního soudu
Autorem komentáře je Radek Hábl, Institut prevence a řešení předlužení